Stále se vracíme…

Minulé životy – Stále se vracíme na tuto zemi. Narodíme se a prožíváme tu život, který jsme si vybrali.Ne, že by jsme si vybrali život zrovna takový, jaký by se nám líbil, ale máme na výběr z několika alternativ.Základ toho, co máme prožít je však neměnný. Je to tak, máte se v dalším životě něčemu naučit, napravit své chyby z minulého nebo nějakého dřívějšího života a povýšit tak na vyšší vývojový stupeň. Také se ale vracíme proto, že si chceme s někým vyřídit účty za nějakou křivdu, kterou na nás spáchal. V takovém případě na vyšší vývojový stupeň nepostoupíme. Jedině v tom případě, že během života nějak změníme svůj názor a od pomsty ustoupíme. Během života máme tři únikové cesty. Jsou to taková zadní vrátka v případě, že tento život nezvládáme  (vybrali jsme si třeba moc traumatických prožitků, které jsme chtěli v tomto životě zvládnout ale síly nás   opouští).Ty vrátka jsou možnosti, kdy můžeme, ale také nemusíme z tohoto života vystoupit, je to na nás.Taková zadní vrátka jsou v mnoha případech rakovina. Ale jestli jsme si již nahoře vybrali, že na rakovinu zemřeme, nezměníme to. Na zemi se také vracíme zatíženi svými skutky z minulých životů a většinou křivdy, které jsme páchali na jiných, musíme nyní sami prožít. Sem na zemi vlastně chodíme jako do školy. Když úkoly nezvládáme prostě propadneme a musíme „danou látku“ opakovat dokud se nepoučíme. Většinou se v dalších životech setkáváme s dušemi, které jsme v minulých životech milovaly a nebo jsme s nimi nějakým způsobem propojeni. Ale nevracíme se znovu vždy jako manželé nebo matka s dcerou, jak tomu bylo v právě prožitém životě. Příští život můžete spolu prožít jako dva nerozluční přátelé nebo jakkoli jinak. Také duše, které mají spolu nevyřízené účty se spolu mohou v příštím životě setkat a cítit mezi negativní energii nepřátelství nebo i nenávist. Pokaždé se nám nesnaží v tomto životě ubližovat ten, který nám ubližoval v životě minulém, ale ubližuje nám ten, kterému jsme ubližovali v minulém nebo některém jiném životě právě mi.

5 thoughts on “Stále se vracíme…

  1. maminka dnes zemřela, moc bych chtěla vědět, kdy bude ten správný čas, na tvou pomoc, už teď mi moc chybí
    Děkuji
    Petra

    1. Petruš, je mi to líto. Přeji Ti upřímnou soustrast. Měj na paměti, že to jak si maminku viděla v posledních dnech jejího života, plnou bolesti a beznaděje, to už je za vámi. Jí se strašně ulevilo, nic už jí nebolí, protože to nefunkční bolavé tělíčko, měla dovoleno opustit, aniž by (ona sama ve své podstatě) zamřela. Tato krásná duše, která byla v tomto životě tvojí maminkou, žije stále a určitě se bude těšit na to, až si spolu popovídáte. Já myslím, že by to bylo dobré, aby jste si alespoň týden obě odpočinuly, (ale záleží na tobě, kdy se na to budeš cítit). Pak se sejdeme a vše spolu probereme. Naučím tě jak s maminkou komunikovat. Budu čekat až se ozveš, Líba
      tel – 737 878 077 nebo na mail: steckeroval@seznam.cz

  2. Ahoj Líbo, náme se sice dlouho, ale rozhodně ne nijak blíže.
    Sedím teď každý den u internetu a utápím se v bolesti, která mně potkala , hledám pomoc, nebo nějaké řešení, nějaký zázrak……….
    Našla jsem Tvé stránky a jsem úplně nadšená, je to moc zajímavé a až neskutečné…..
    Nevím, jestli jsem se obrátila správně, ale jsem tak nešťastná a e sránek, které čtu na mě dopadá teplo a laskavost.
    Umírá mi maminka, po 11-ti letech od operace maligního melanomu se objevila meta v podpaží, po neúspěšné operaci na hlavě další meta a od března po magn. rez nález meta na malém moečku.
    Maminku jsem si vzala k sobě, dala výpověď v práci,a chtěla bych se o ní co nejlépe postarat…Bohužel to těžce psycc. zvládám, probrečím celé noci, ráno natáhnu masku kliďase, ale nejsem připravená na to, že mi pomalu, ale jistě odchází.
    je ve stádiu, kdy ne nepohyblivá, špatně komunikuje a já cítím, že je mezi náma plno věcí, které jsme si neřekly a bohužel její stav bohužel už nám to zřejmě nedovolí. Chtěla bych si říci, že až to přijde, nebude se trápit a nebude jí nic bolet, ale přirozenou sobeckostí si spíš říkám, že to nemůže tak být, vždyť já bez ní neumím být, nechci si to vúbec připustit,ale bohužel p. primářka z Ústecké onkologie mi řekla, že maminky stav je velice vážný a prognoza nejistá, otázka týdnů, či měsíců…..
    Je to hrozný pocit bezmoci a beznaděje-
    Možná mi nebudeš umět poraradit, já ale cítím, že jsem udělala správně, obrátit se právě na Tebe.
    Píšu a brečím a vím, že Ty to cítíš, ale nedá se říci, že by se mi s podělením bolesti udělalo líp na duši.
    Děkuji , když mé řádky přečteš.
    Petra Vondráčková Kr. lípa

    1. Ahoj Petro, to je mi moc líto, že máš takové trápení. Vím přesně, jak ti je, protože, když jsem si přečetla tvůj dopis, bylo to, jako bych se vrátila o tři roky nazpět. V tu dobu jsem měla doma mojí maminku, která mi také umírala na rakovinu. Je těžké se vyrovnat s tím, že ztrácíme někoho, kdo je nám nejdražší a nemůžeme mu nijak pomoci. Jenom ti chci Petruš poradit, že pokud máš něco na srdci, co by jsi mamince chtěla říct, tak jí to bez ostychu řekni. Ona tě vnímá i když to tak nevypadá. My s mými dcerami a sestrami se ptaly maminky (když už jen ležela a vypadalo to, že vůbec nevnímá, jestli chce abychom jí něco zazpívaly, aby jen mrkla a ona to udělala. A pak jsme se ptaly, jestli ještě máme pokračovat a zase mrkla. Ale jestli pak někdy přijde čas a maminka se bude chtít vrátit domů do nebíčka ( odkud přišla, jako my všichni), tak jí to ze srdce přej. Moc těžko se jim odchází, přesto, že je to v tu chvíli jejich největší přání, když je někdo nechce pustit, pláče u nich a prosí, aby zůstali. Je to pro ně traumatizující. Mají veliké výčitky svědomí, že tu zanechávají své milé v takovém žalu. Ty se s ní neloučíš navždy, to je jen neznalost lidí tady na zemi. Končí vám jen jedna etapa, maminka s tebou bude stále, dokud ty tady neodžiješ co jsi si nahoře naplánovala. Jen se s ní pak musíš naučit komunikovat, to tě naučím, budeš-li chtít.
      Když už byla naše maminka na tom nejhůř, řekly jsme jí, aby už v tom svém bolavém tělíčku nezůstávala, že až bude nahoře, budeme si spolu zase povídat a nebude ji nic bolet. A také to tak je. Ty to jen mamince řekni v duchu, telepaticky, ona to pochopí a bude mít radost, že tímto nic neskončí. Nevím, jestli jsem ti nějak ve tvém žalu ulehčila, ale věř, že už jsi s duší Tvé maminky mnoho životů zažila a ještě mnoho zažiješ, protože jste spřízněné duše. Přeju vám oběma, aby jste to zvládly tak, jak jste si to nahoře naplánovaly, než jste přišly na tento svět. Líba

      1. Dějkuji Ti Libuško,
        zrovna jsem mamince dozpívala její oblíbený holubí dům, a viděla jsem na ní jak poslouchá a jsem si jistá, že jí to potěšilo.
        Budu jí zpívat kdykoli bude chtít, udělala bych asi jako vvětšina lidí všechno proto , aby jí bylo co nejlépe ať už tak, nebo tak, bohužel moje srdce se zatím nedokáže vyrovnat s tím, že by mi měla odejít, že už by mi nikdy neporadila, nebyla se mnou v noci vzhůru, když je Štěpánek nemocný……..
        Mám pocit, že když odejde mamjnka, ta rodina už není rodinou……..
        Jsem tak plná bolesti, a věř mi, že se tak snažím, ale když vzlyká bolestí, a já jí nemůžu než pohladit, pláč prostě nedokážu zadržet.
        Jsem strašně ráda, že jsi mi odepsala, opravdu moc děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.