Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy

Medium Michaela 2

 

Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy

 V první části této knihy „Co skrývá vesmír“ se dozvíte vše, co nám skrze médium Michaelu prozradily duše, které již opustily náš pozemský svět.

Dočtete se zde o životě na jiných planetách.

O planetách, jejichž obyvatelé naší Zemi navštívili nebo navštěvují.

Jak se žilo na planetě, která již (díky svým obyvatelům) zanikla a proč se tak stalo?

Navštívíme planety, kde žijí bytosti na vyšší, ale také na nižší vývojové úrovni.

Jak má duše dostala svolení, cestovat vesmírem a které planety měla

dovoleno navštívit?

Návštěva mé duše na planetě Ruy.

Návštěva planety, kde se život nejvíce podobá našemu.

Jak jsem se setkala s mým druhým „Já“.

O planetě Mars, matce všeho živého na planetě Zemi.

Jaké má šance naše planeta Země na přežití,

a mnoho dalšího…

Ve druhé části této knihy „Vše o duších“ si budeme povídat o duších, kouzlech, zázracích a pomoci andělů.

Dozvíte se o paralelních duších.

O cestování duší.

O Rumunském kouzlu, díky kterému se odrazíte ode dna.

Nebudou chybět ani výběry ze seancí, kdy duše zemřelých komunikují s pozůstalými.

Jak se pejsek Edy znovu narodil

a mnoho dalšího…

Knihu si můžete objednat od prosince 2015 v našem eshopu.

Přeji vám krásné zážitky s touto knihou.

Libuše Steckerová

Pokud se vám kniha líbila, budu ráda za Vaše komentáře.

Děkuji!

Ukázky z knihy:

1.

Planeta Mars

„Byl v minulosti nebo je v současnosti život na některé z planet naší sluneční soustavy (myslím mimo naší planety Země)?“

Toto téma mě vždy zajímalo a tak jsem při jedné seanci poprosila naše známé duše z druhého břehu, aby nám o tom něco pověděly.

„Můžeš si Libunko zapsat a to je pravda, že ty živočišné buňky, ty organismy, ze kterých se rozvinul život na planetě Zemi, pocházejí z Marsu. Ty buňky byly mnohem dříve na Marsu. Na Marsu vybuchovaly sopky a sršela z nich láva, která se valila ven ze zemského jádra na pevninu i do moře. V té lávě byly života schopné organismy a voda v moři byla pro ně blahodárná a umožňující, aby se tam život rozvinul. Také na naší Zemi se takto těmi výbuchy živé organismy z Marsu dostaly. Ne žádní lidé, ani žádné jiné bytosti, ale ty živé buňky se k nám dostaly z Marsu.“

„Takže některé základy organismů žijících u nás pocházejí z Marsu?“

„Ne některé, ale všechno to počíná tak, že to vzniklo na Marsu.“

„To znamená, že tu žádné života schopné buňky nebyly a ty počáteční se sem dostaly z Marsu?“

„Ano, to je ono, co ti říkám.“

Aha, to je zajímavé.“

„To bylo tak. Tam už bylo nemožné dál být. Toto bylo vhodné přemístění. Byly výbuchy, pak veliké ochlazení. Vše se odehrálo rychle.

A tady začal znovu život.“

„Tam před tím zničením žily nějaké inteligentní bytosti nebo jen nějaké ty živé organismy?“

„Byl tam normální život, ale přežily jen ty organismy.“

„Aha. A ty živé mikro organismy, ty buňky sem někdo dovezl nebo se to na naší planetu dostalo těmi výbuchy?

„To se dostalo těmi výbuchy, uvolnilo se to do atmosféry a pak dál až k nám. Přítomnost žádných mimozemšťanů nebyla. To máš tak, jeden meteorit odlítne a tak prostě se to nabalovalo a nabalovalo. Pak to spadlo na planetu Zemi a tady to pak znovu počalo, protože těm organismům to tu mnohem více vyhovovalo.“

„Ale tam musela být větší zima než u nás. Vždyť planeta Mars je mnohem víc vzdálená od slunce než planeta Země.“

„To není pravda, to až pak to ochlazování. Pak už to nebylo vhodné k žití.“

„Ani to nezamrzalo? Bylo to k žití normálně?“

„To bylo studené, byli k tomu přizpůsobení. Ale ta voda byla tekutá.“

„Kolik tam asi bylo stupňů tepla?“

„Plus deset, patnáct maximálně, ale i mínus šedesát. To nezáleželo jen na tom, jak to slunce svítilo, ale jak si ta planeta udržela tu teplotu. Jaký tam byl vzduch. Také se rychleji otáčela, tak se to více prohřálo. A také to zemské jádro to ohřívalo.“

„Ta voda tedy zamrzala?“

„Libunko, představ si to, jako život v Antarktidě a tak to bylo i na Marsu.

„Mohu se vás zeptat, jak to tam vypadalo, když tam byl ještě život? Víte to a můžete mi to říci?“

„Malé organismy, ty mikroby přežily ty výbuchy, ale ty veliké zahynuly. Jinak se všechno zničilo. Život tam byl před tím normální, plnohodnotný i samozřejmě zvěř a tak dále.“

„A mohli by jste mi ještě něco o Marsu povědět?“

„Já ti to přesně povím. Oni tam měli život i vody tam měli hodně.

To veliké zničení bylo srážkami s obřími meteority. Zničilo se to přírod-

ně, žádné války tam nebyly. Ty veliké srážky zapříčinily to, že na Marsu vyschla voda. Vyschla, protože se narušila atmosféra a také se tam dostal jiný vzduch. Z té vody se stal takový jako pracholet a jakoby se ta voda vypařila, zmizla z povrchu planety Mars. Jeden z důvodů, proč se to takto stalo bylo i to, že planeta Mars měla velmi tenký obal, tu atmosféru, která tu vodu nemohla udržet po těch obřích srážkách. Na planetě Mars byla také malá přitažlivost. Tím nárazem se ta přitažlivost ještě více snížila a tak ta voda prostě odlétla.

„A jak to tam před tím bylo?…

2.

Jak má duše poprvé opustila tělo

To, že se Zdenek dokáže přemisťovat v čase mi nebylo tak docela cizí. Sama jsem tuto zkušenost poprvé zažila před mnoha lety. Moje děti byly v tu dobu ještě docela malé. Já, coby kadeřnice jsem pracovala na směny. Tenkrát jsem se vrátila z odpolední směny domů dost unavená. Obstarala jsem, co jsem musela a pak už jsem se těšila do vany. To byla pro mne vždy relaxace. Dvacet minut jsem měla jen pro sebe. Zavřela jsem se v koupelně, aby mne nikdo nerušil a ponořila jsem se do vany s příjemně teplou vodou. Přemýšlela jsem o všem možném a tu mne napadla otázka.

„Jaké to je, cestovat v čase a jaké to je, když duše opustí tělo?“

„Chci to zkusit“, rozhodla jsem se.

Možná tím, jak jsem byla unavená, nefungoval u mne pud sebezáchovy a já se úplně odevzdala té myšlence. Asi proto nic nebránilo tomu, aby má duše opravdu v tu chvíli tělo opustila. Najednou na sebe koukám z vrchu (jakoby od stropu), jak ležím ve vaně. Strašně mě to vyděsilo a v tom okamžiku má duše vklouzla rychle zpět do mého těla. Byla jsem z toho úplně v šoku. Bála jsem se, aby se mi to někdy nestalo znovu. Bála jsem se i toho, že by má duše třeba nenašla cestu zpět do mého těla. A proto jsem se také schopnosti cestovat v čase na dlouhá léta zřekla.

Jednou, když jsme si zase já a Míša povídaly s našimi známými dušička

mi, vzpomněla jsem si na tuto starou příhodu a zeptala se.

„Jak to, že jsem tenkrát pomyslela a hned má duše tělo opustila, vždyť jsem to nikdy před tím nedělala?“

„Ale vždyť to není pravda, že jsi to nikdy nedělala. Ty jsi to v minulých životech dělala a dokonce jsi to vyučovala Libuško. Byla jsi taková jako šamanka.“

„Fakt? A myslíte, že bych to mohla zase někdy zkusit? Já bych se ale chtěla podívat do budoucnosti, to také mohu?“

„Není v tom rozdíl. Můžeš cestovat do minulosti i do budoucnosti, tam to není omezené časem.“

„A mohla bych se přenést do vesmíru?

„Samozřejmě, že můžeš.“

„A kdybych chtěla navštívit některou z těch planet, o kterých budu psát?“

„Jistě Libuško, můžeš.“

„To se tedy těším, to zkusíme. A není to nějak nebezpečné, vrátím se zase zpět?“

„Není, Libuško, protože ty už si umíš dělat ochranu.“

„A jak si mám udělat tu ochranu?“

„Musíš si říct, že si chceš ponechat ten zlatý vlásek, který je nerozbitný, nikdy se nepřetrhne, který tě přidržuje (tvou duši) při tvým těle. Ten vlásek ti najde vždy cestu zpět do tvého těla, kdy chceš.“

„A ještě si mám udělat nějakou ochranu mého těla, aby mi tam nevnikly cizí duše?“

„Tak jako tak, to už znáš.“

„Takže, než začnu řeknu si…

 

 

 

2 thoughts on “Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy

  1. Dobry den,dnes jsem docetla knihu medium Michaela,moc se me kniha libila a krasne se cetla,rikam si ritualy,citim se lip,dekuji 🙂 Jana.O

  2. knihu “ Médium Michaela 2 – Vesmírné návštěvy “ jsem si objednala a hned druhý den jsem ji četla. Kniha mě natolik uchvátila,že jsem ji skoro celou za jeden den přečetla. Krásné čtení. Moc děkuji za tuto knihu – ovšem také dušičkám. Marta

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.