Jak odvádím duše

Nyní Vám vysvětlím, můj postup, jak odvádím duše já. Toto musím dělat, když mám absolutní klid a jsem doma sama. Udělám si rituál na očištění sebe a mých kyvadel a také prostoru kde budu odvádění dělat.  Potom se uvedu do jakéhosi meditačního klidu a poprosím nahoru (mé vedení, které já vidím jako Boha, někdy je to více bytostí), jestli se mohu zeptat na tu určitou duši, kterou chci odvést. Když dostanu souhlas, přivolám si tu duši  (napojím se na ní telepaticky) a  zeptám se jestli je ještě dole nebo už nahoře.  Pokud je nahoře cítím to, protože kyvadlo se kterým pracuji se točí zlehka. Duše mi často zalžou (jen ty, co jsou dole), nahoře už nikdo nemá potřebu lhát a ani nemůže). Hodně často se stává, že mi duše tvrdí, že už je nahoře ve světle a přitom je dole. Myslí si, že se mě tak zbaví, protože chtějí dole zůstat z mnoha důvodů.  Já to ale stejně poznám, protože mi to kyvadlo táhne dolů. Nejčastější důvod, proč chtějí duše zůstat dole je to, že nechtějí opustit své milované zde na Zemi a bojí se, že když odejdou do světla, není cesta zpět a  už nikdy své blízké neuvidí. Snažím se s nimi navázat rozhovor tak, aby věděly, že jsme si rovnocenné, nepovyšuji se ani neponižuji. Jen se jich zeptám, jestli s nimi můžu chvilku mluvit, jestli jim to nebude vadit. Zatím každá duše souhlasila. Oni se tam tak trochu nudí, také jsou zvědavé a toto je pro ně zpestření, i když jsou zároveň mnohé z nich obezřetné. Pak se začnu té duše vyptávat, jak se tam cítí, jestli se může se svými bližními bavit, jestli jí vnímají, jestli jim chce nějakým způsobem pomáhat. Většina z nich mi říká, že ano. Zeptám se jí tedy, jestli se jí to daří. Samozřejmě dostanu odpověď, že ne a když  mi to sděluje, mám stejné pocity jako ta duše, ty pocity jdou skrze mě. Cítím její smutek , zlost… jindy zbytečnost, přesně tak, jak to cítí ona.  Duše je většinou u někoho  napojená, protože nemá vlastní energii. Vysvětlím jí,  že bere energii právě tomu, komu chce pomáhat. Vždy mi odpovědí, že to není pravda. Tak je poprosím, aby se chvíli odpojili, vzdálili od té žijící osoby a že se ukáže pravda. Cítím jak jim v tu chvíli dochází energie, kyvadlo během chviličky zůstane stát bez pohybu. Pak cítím, že už jim to začíná být nepříjemné tak jim řeknu, aby se zpátky napojily na tu žijící osobu. Zeptám se jich jestli mi to už věří a vždy odpovědí, že ano. Jsou z toho i trochu rozhozené, mají pocit, že svým milým ubližovaly. Já se jich pak zeptám, jestli by chtěly odejít nahoru do světla, že tam už budou mít zase svou energii a také pak můžou pomáhat lépe svým milým a také mohou poprosit o to, aby mohly být pro někoho, koho milují , andělem strážným. To se jim většinou líbí a souhlasí s tím, abych je odvedla a mnohé se  začnou   na to moc těšit. Já potom ještě musím požádat nahoru o souhlas a když ho dostanu, přivoláme společně s tou duší jejího anděla strážného a poprosíme aby tu dotyčnou duši  doprovodil do světla. Většinou přijde anděl (duše) se kterou se znají buďto z tohoto a mnohdy i z některého minulého života. Když duše, kterou odvádím zahlédne svého anděla (někdy je více andělů), cítím údiv a radost za shledání té duše, někdy obrovskou lásku  a pak vidím jak se vítají a spolu pak  vzdalují směrem nahoru. Nakonec se zeptám jestli už je ta duše nahoře a když dostanu kladnou odpověď, mohu odvádění ukončit.  Takto nebo podobně se odvádění duší děje u mě  nejčastěji, když nejsou komplikace. Stává se, že mi někdy duše nedůvěřuje a bojí se, že ji chci jen odlákat jinam. Já v krajním případě poprosím opět mé vedení a zeptám se jestli dovolí dotyčné duši, aby mohla nahlédnout nahoru, jak to tam vypadá a funguje a pak aby se mohla sama rozhodnout, jestli tam chce odejít nebo zůstat dole. Když dostanu souhlas, pobídnu duši aby se tam podívala a sama mi pak řekla jak se rozhodla. Duše se mi pak jakoby na okamžik ztratí (kyvadlo se úplně zastaví). Za několik málo okamžiků je zpět a já se jí ptám, jak se rozhodla. Ještě ani jednou se nestalo, že by po tomto zážitku chtěla duše zůstat dole. Všechny ihned spěchají nahoru do světla.

odvádění pomstychtivé Duše

Složitější však je, když odvádím přivtělené duše, které se rozhodly tomu dotyčnému škodit. Je s nimi těžké pořízení. Jsou tvrdohlavé a někdy se mnou nechtějí komunikovat. Musím je něčím zaujmout, říci jim něco, co je navnadí, aby se mnou začaly komunikovat. Zeptám se jich, jestli je to baví, když tomu dotyčnému ubližují.   Také se jich zeptám, proč jsou zrovna u tohoto člověka. Často dostanu odpověď, co mi je do toho nebo proč se o to zajímám. Někdy jen řeknou“ šly jsme okolo a bylo otevřeno“. To znamená, že je dotyčná osoba nechráněná (např. nervově labilní, v kómatu, pracuje s duchovnem a nedělá si ochranu nebo je jinak indisponovaná).  To jsou nejčastější případy, že se vlastně ta duše s osobou (u které je přivtělená ani nezná). Takové duše se většinou po chvíli dají přemluvit a nechají se odvést do světla. Pokud jsou tvrdohlavé, řeknu jim aby se podívaly dopředu jak na tom budou, když budou stále přivtělené. Je to taková neutěšená situace, která se jim vlastně vůbec nelíbí. Pak je nechám nahlédnout, jaké by to bylo, kdyby odešly do světla. Nechám je v obou případech prožít ty pocity, jak by se cítily v dané situaci. Je to obrovský rozdíl, který vždy s nimi zažívám i já. Těžko se mi to popisuje, ale ty pocity (když odvádím duše) jdou vlastně všechny jakoby srze mě. Jsme jako propojené nádoby a já ty pocity vysílám jim (těm duším) a oni zároveň mě.

Složitější to je, když je duše přivtělená u určité osoby záměrně, protože se jí chce mstít za nějaké příkoří z tohoto nebo některého minulého života.  Chce si s ní vyřídit účty a někdy jí dokonce usiluje o život.  S takovou duší je těžké pořízení. V tomto případě pracuji telepaticky jak s duší přivtělenou, tak s duší osoby, u níž tato duše přivtělená je. Mým úkolem je, uvádět obě ty duše do současných i minulých životů, do těch, kdy si ublížily. Nejdříve jedna druhé, a ta jí to v jiném životě vrátila a pak je tu ten současný život, kdy opět jedna z nich se té druhé mstí.Vracím je zpět, a nechám postupně  jednu  a pak zase druhou duši prožít situaci kdy oni páchaly zlo té druhé. Velice často je ten ten výjev pro ně tak traumatizující, že mi řeknou že už to nechtějí ani vidět. (Vše prociťuji stejně, jako ta duše a proto už vím, jak bude reagovat a jsem trošku v předstihu v tom, že vím, jak psychologicky pokračovat v komunikaci, abych jí zaujala a přesvědčila a aby ona vše pochopila).  Obě duše nechávám prožít, jak se budou jejich životy vyvíjet pokud si neodpustí a budou se nadále mstít.  Je to pro ně traumatizující nahlédnutí (samozřejmě, že žijící vědomá osoba níž pracuji, nic takového neprožívá, je to na úrovni podvědomí).  Já se pak těch duší zeptám, jestli už chápou, proč se jí ta duše přišla mstít. Chápou to velice dobře a když se zeptám, jestli by té duši dokázaly odpustit, téměř vždy po tomto zážitku souhlasí. Pak je ještě nechám nahlédnout a procítit jaké by to bylo, kdyby si odpustily a energije mezi nimi byla naprosto čistá, nehledě na tom , jestli půjdou každá svou cestou nebo společnou bez jakékoli zášti.  Je to pro ně tak osvobozující pocit, že už ani nechtějí jinak. Pak jim ještě řeknu, že také ony musí požádat o odpuštění, aby to udělaly od srdce  a ony to udělají.  Dál už pracuji jako u každé duše, kterou odvádí.  Společně s tou duší přivoláme jejího anděla (a se souhlasem mého vedení ze shora) duši odvedu.