Až pak

Až pak

Je krásné žít si svůj život a vědět, že máme někoho, koho máme rádi, koho milujeme (maminku tatínka, bratra…). Většinou si ani nepřipouštíme, že by to jednou mohlo být jinak, že by ten, koho milujeme, tady najednou nebyl. Život plyne a my stále řešíme nějaké problémy. Velkou část dne strávíme v práci, běžíme nakoupit a přitom přemýšlíme, kde vzít peníze na zaplacení všech účtu. Občas navštívíme lékaře nebo spíš lékárnu, abychom nějakými tabletkami zahnali počáteční příznaky nemoci. Prostě stále honíme čas. Večer si pak říkáme, zase jsem k mamince (k bratrovi nebo kamarádce) nestihla ani zajít. A tak to jde stále dokola. Říkáme si, ještě zařídím toto, dodělám ono a pak už budu mít na maminku (nebo na jiného, našeho milovaného človíčka) čas, už se jí budu věnovat. Vezmu jí třeba na výlet, to tak miluje.
Ale ono pak už nemusí být vůbec nic. Naše drahá osoba tu najednou není a nikdy víc nebude.
Nás v tu chvíli a ještě mnohokrát potom přepadá smutek a hlavně výčitky. Říkáme si, měla jsem s ní být častěji. Vždyť jsem jí ani nestihla říct, jak jí mám ráda.
Také já mám výčitky svědomí. Maminka tak milovala jízdu autem. Já měla řidičák dvacet let, ale nejezdila jsem, protože jsem se bála. Až před rokem, když už tady maminka nebyla, jsem si dodala odvahy a od té doby řídím auto. Kdykoli však do něj nasedám, přepadají mne výčitky. Říkám si, proč jsem nezačala jezdit dříve. Mohla jsem maminku vozit na nákupy, na výlety. Představuji si její rozzářený úsměv, jak nasedá ke mně do auta.
Můj tatínek zemřel náhle, ve svých dvaadevadesáti letech. Byl zdravý. Jel si jen na kole pro noviny, uklouzl na ledě a pád nepřežil. Moc si přál navštívit ještě své sourozence. Slíbila jsem mu to. Jen to počasí nebylo stále to, co bych si přála pro naší dlouhou cestu. Nakonec se tatínek své vytoužené cesty nedočkal, protože nečekaně zemřel. A já si vyčítám, že jsem s ním nejela dříve.
Proto bych vám chtěla poradit, udělejte si čas na toho, koho milujete. Věnujte mu více času, protože každou chvíli, kterou strávíte společně, budete mít v paměti. A když si na tuto chvíli vzpomenete, až on tu s vámi nebude, vybaví se vám jeho šťastný obličej. Budete pak šťastní, že jste pro toho svého milovaného človíčka stačili něco krásného udělat…

tatka.9mamka